zapalovací svíčka

Zapalovací svíčka je zařízení sloužící k přenosu elektřiny ze zapalovacího systému do spalovací komory motoru a zapálení stlačené směsi paliva a vzduchu. Zapalovací svíčka má kovový závitový plášť a je elektricky izolována od střední elektrody keramickým izolátorem. Střední elektroda, která může obsahovat rezistor, je připojena k výstupní svorce zapalovací cívky nebo magneta vysoce izolovaným vodičem. Kovový plášť zapalovací svíčky je našroubován do hlavy válců motoru, takže je elektricky uzemněn. Centrální elektroda vyčnívá do spalovací komory přes porcelánový izolátor na vnitřním konci střední elektrody a obvykle je jedna nebo více připojeno k vnitřnímu konci závitového pláště a určených bočních, zemnících nebo zemnících elektrod.

Úlohou zapalovací svíčky je generovat jiskru v určený čas, aby se zapálila hořlavá směs. Zástrčka je připojena k vysokému napětí generovanému zapalovací cívkou nebo magnetem. Když proud teče z cívky, vzniká napětí mezi centrální elektrodou a bočními elektrodami. Zpočátku nemůže proudit žádný proud, protože palivo a vzduch v mezeře jsou izolanty, ale jak napětí dále stoupá, začíná měnit strukturu plynu mezi elektrodami. Jakmile napětí překročí dielektrickou pevnost plynu, plyn je ionizován. Ionizovaný plyn se stává vodičem a umožňuje průchod proudu mezerou. Intenzivní teplo v jiskrovém kanálu způsobuje, že ionizovaný plyn expanduje velmi rychle, jako malý výbuch.